V nemoci i ve zdraví otestováno
1. srpna 2024
3 minuty čtení
KJ
Jestli čekáte žádost jako z romantického filmu nebo vykradení Disneyho pohádky, asi vás zklameme. Žádost to byla jistě nezapomenutelná a jako všechno v našem vztahu, "speciální".
Od narozeninového dne měla Kája slíbené překvapení. Věděla, že něco přijde, netušila však kdy. Ráno 16. června se Ondra při vstávání vytasil s obálkou a prohlášením: "To je to překvapení!"
Během celého dne Kája dostávala v obálkách na výběr, co budeme dělat. Od běžných činností, jako například kdo půjde vyvenčit bígla, až po výběr výletu. Ráno jsme si vyšli na Bílou věž, dali si dobrou snídani, odpočívali, když odpočívalo mimi apod. Byl to krásný den. Že ho nic nemohlo zkazit? Omyl. Káji žaludek začal být jako na vodě, šla si tak lehnout. Sama. Nepomohlo. Ulevila si. A bylo zase dobře, mohli jsme pokračovat v programu.
Vyrazili jsme do Perníkova, Káji ségra zde hrála softbalový zápas. Cesta však opět rozvířila zklidněný žaludek a nepříjemnosti se opakovaly. V Pardubicích, po cestě domů a doma opět. Zbylé obálky tak ustoupily do pozadí. Kája se odebrala spát a Ondra si užíval osamocený večer.
Hned poté, co se v noci Káje udělalo lépe, spadl do propasti nemoci Ondra. Stejné příznaky, stejný výsledek. Druhý den se oba probudili ve velké únavě. Přesto Káje začalo být líto, ž hru s obálkami nedohrála do konce. Chtěla pokračovat.
Ondra jí tak zbývající obálky jednu po druhé dával a prozrazoval, co by se dělo. Tohle bychom dělali, tam bychom šli, měl to vážně promyšlené.
A pokračoval... Tahle obálka by tě dovedla na chodbu, tam bys našla poslední obálku, která by tě zase vrátila do bytu. Já bych tu stál s kytkou, pověděl ti hezké věci (které si s dovolením necháme pro sebe) a pak bych se tě zeptal, jestli si mě nechceš vzít. Jako již tradičně, odpověděla Kája otázkou "Sarkasmus?" Po vykulení Ondrových očí přitakala otázce a opakovala se smíchem: "Ano ano ano".
A tak se to stalo, začalo to v nemoci, ale začali jsme to společně.
- 2 minuty